U kávy o diastáze a dalších myšlenkách

2. listopadu 2016 v 16:20 | mmt |  Aktuality
Už téměř rok jsem nenapsala žádný článek, na to, že se mi toho v hlavě točí tolik, je to velká škoda. Neřikám, že by všechny mé myšlenky hozené do počítačového papíru dávaly smysl, ale některé by mohly být opravdu zajímavé.

O čem bych si přála psát?
O dalších zajímavostech ohledně diastáz.
O tom, proč je nevhodné sedět s nohou přes nohu anebo stát na jedné kyčli.
O fasciích, kterým jsem úplně propadla.
O holkách z kurzů, které fakt žeru, kurzy i holky jsou prostě boží.
O tom jak náročné to občas je všechno skloubit, rodinu, práci, sebevzdělávání, domov.
O tom, jak jsem si snad ani jednou nepozastavila nad tím, jak skvělý pokrok jsem se svou prací udělala. Jak se Centru daří a jak jsem to zvládla.. pochválit sama sebe, nakonec bývá to nejtěžší, člověk jakoby se bál, že něco zakřikne, že se nemůže zaradovat, jak je dobrej, když má pocit, že by mohl být vždycky ještě lepší. Nebo, že to není zas takové halóó, tak proč skákat radostí do nebe. To je asi to smutný… Protože bych měla skákat radostí do nebe, jelikož mi nic nechybí.

Zdraví slouží mě i celé mé rodině, kurzy frčí jak na běžícím páse a vzdělávání dělá své, tak "kurňa Fiškandlová skákej tou radostí" :) …. Vážně se o to snažim :) … největší odměna za všechno je vždycky spokojená klientka.

Mé chvilkové depresičky pramení z nedostatku času na sebe, na rodinu, na učení. Ono nakonec mám v Centru větší čisto jak doma, útulno v práci víc, jak doma, holky z kurzů cvičí víc jak já a to mě štve i mrzí (nemít čas na sebezlepšování sama sebe mě nevytváří úsměv na tváři, ale na holky jsem samozřejmě pyšná). A můj syn po vyzvednutí ze školky říká: Já kadil HOVNO. :) :)

Kurzy jsou ale moje nejoblíbenější činnost hned po sebevzdělávání. Baví mě, jak se holky učí vnímat své tělo a jaké pokroky jsou mezi Fázemi. Jak je pak zajímá co a proč se jak děje a já na to umím kolikrát i hezky odpovědět. Baví mě jejich postřehy, nadšení, vývoj, baví mě, že je baví, jak jsem do toho zapálená a že se občas na kurzech i dost zasmějem, že si oddychnou od prcků, že vznikají nová přátelství, že se motivujeme navzájem, že je tam vždycky super energie. Kurzy jsou moje srdcovka prostě. :)

Kurzy ale nejsou nikdy stejné, tím, že se vyvíjí doba a s ní spousta nových studií a poznatků v mém oboru, se pak já dostávám do vývoje a vedu tím směrem i kurzy. Zbožňuju se učit další nové souvislosti s břichem, diastázou, tělem, pohybem, fasciema, pánví spojeným. Z každého školení vycucávám to pro mě (kurzy - Centrum) to nejdůležitější. Je to nekonečný příběh a nakonec čím víc vím, tím víc si uvědomuji, kolik toho ještě nevím. Víkend jsem trávila teď školením Introduction course s Daniel Meinl o fascicíh. Bylo to ohromující, přesně jak jsem doufala. Je toho mraky, co nevím a mraky, co dávají čím dál větší smysl, co se břicha, diastáz, pohybu, těla týče. Je to jako byste stavěli mozaiku nebo puzzle, každý kousek vám tvoří více uchopitelnější celek, najednou ten obraz dává čím dál vetší smysl, ipřes to, že na začátku bylo spousta kousků stejných, jen nebyly složené dohromady a tak nebyl vidět žádný celek.

Diastáza je moje jedna velikánská vášeň - neustále hledám další souvislosti a vysvětlení, proč to se děje tak, a tohle jinak a u další osoby naopak. Jsem rozhodně blíž než před rokem, ale cesta je vážně nekonečná. Když jsou facie ve spirálním svalovém řetězci v lumbární části zad stažené, může to ovlivnit nedovření diastázy? Ano, může. Když se cvičí sedy lehy po porodu a diastáza ještě není dovřená, zastaví to ten rozestup? Ano, zafixuje to rozestup, ale stále jsou šance. Když jsem 6 let po porodu a mám diastázu, i teď má smysl cvičit? Ano, má.

Proč se o diastáze tak málo mluví? Proč mi neřekl gynekolog, že mám diastázu? Proč mi doporučili na diastázu cvičit sedy lehy? Proč mi o diastáze neřekli nic v porodnici? ….. a další…. Tyto otázky patří mezi ty smutnější… je to vážně velká škoda. Když každá máma po porodu je tak děsně zapálená do toho, vrátit si své tělo zpět, vyhledá si na netu nějaké info (většinou si vygooglí nějakou 30denní výzvu s někým, kdo ani není po porodu) a rozjede bezhlavě obrovský výdej energie nad něčím, co nakonec nevede k tomu, co si dala za cíl. Je to jedna z těch věcí, která mě nejvíc štve. Vím moc dobře, jak jsou maminy ochotné na sobě dřít, ve dne v noci, a pak mi píšou o několik měsíců později, když jejich úsilí nikam nevedlo, že jsou úplně ztracené, že mají asi diastázu o které nevěděly a že kdyby o ní věděly, určitě by neležely v planku, nebo nemakaly všechny možné druhy cviků na břicho. Ušetřily by si energii, možná by se jim nakonec ta diastáza zavřela sama, kdyby do toho neskočily moc brzy, možná ne a pak by přišly a šlo by to raz dva… Ale ty z vás, který s tímto příběhem prošly - nebuďte na sebe naštvaný, vaše vina to vůbec není. To jen informovanost o diastáze je opravdu velmi velmi slabá a převahuje na netu spousta nesmyslů a někteří ji prostě jen neberou jako důležitou část těla, která by se měla vyřešit… Ale nikdy není pozdě. :) Dopila jsme kávu a vracím se zpět do práce. :)

Hezký den,
Iva Fiš

IF - Centrum pohybu po porodu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tabata cvičení | 29. dubna 2017 v 12:35 | Reagovat

Ráda bych se zeptala, zda je vhodné po porodu cvičit i tabatu. Jelikož sem před porodem připrala skoro 20 kg, potřebuji nutně shodit pár kilogramů tuku a dle článku https://www.radcevyzivou.cz/cviceni-tabata-boji-tuky-opravdovou-vyzvou-zacatecnici-at-se-mu-radeji-vyhnou/ je tabata ideální cvičení, bohužel nevím zda je možné začít s tímto cvičením hned po porudu. Děkuji 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Iva-MMT.blog.cz = Manželka/ Matka/ TRENÉRKA
Google blog = iva-fis.blog.spot.cz
Instagram = Iva_Fit (Iva Fis Trainer)