Němá motivace - aneb Pošli to dál bezeslov

8. února 2014 v 22:18 | MMT |  To jsem já, Iva Fiš
V týdnu jsem zase zavítala pracovně do práce. Miluju svůj únik do role Trenérky.

S kolegyní jsme debatovaly o motivaci. Vzpomněla jsem si na krásný pocit, který jsem nedávno zažila při "němé" motivaci. Tak tomu od té chvíle říkám, když není třeba slov (jako například ve filmu Pošli to dál, určitě jste ho viděli. Ti, co jsou cíti jako já, ho zkoukli max jednou, jelikož to nemá štastnej konec, není třeba sama sebe mučit díváním se znova. Ale tam se mluvilo.) To co jsem zažila, se mi stalo prvně, od té chvíle jsem se na to zaměřila.

Ve své roli Matky chodím často kočárkovat do lesa. Je to pro mne dokonalý relax, všude klid, ticho, vůně lesa, šum stromů. Tam zase přepínám na sportovního ducha. Nejedná se totiž o procházku, či chůzi kočárkových gangů (maminek o více než jednom kočárku Usmívající se). Při této rychlo-kopco-chůzi, dlouhé cca 7km-10km, udělám 80-120 výpadů. To třeba můj kamarád nedokáže pochopit, že se takhle "ztrapňuju" v lese. Chápu, že dělat to třeba v Lidlu by nebylo vhodný, ale v lese? Výpaduju bez ohledu na to, kdo jde za mnou, nebo kdo mě vidí. Jsem přece v lese. Přiznám, že když jde proti mně banda typických, záškoláckých huličů pouze pánského pohlaví, většinou počkám, až přejdou.Usmívající se Z osobních i časových důvodů. Mrkající Potkávám spíše kočárko-gangy, ale tu a tam i samotné maminy. A právě, jednou takhle zabočuju na svou výpadavou trasu a periferně vidím, že na stejnou cestu za mnou přichází mamina z druhé strany. Bez ohledu na její pochopení se držím svého plánu. Výpaduju. 2x po 40ti. (3. opakování mě čeká na jiné cestě). Ten náš les není zas tak velký, abych se nepotkala se stejnými tvářemi víckrát, třeba i 2x-4x. Jelikož se vážně neloudám, po výpadech jsem paní za mnou zmizela z dohledu během několika minut. Naše cesty se rozdělily. Po několika dalších, asi 15ti minutách, jsem ji byla za zády, ale dělilo nás od sebe cca 100m (kdo se diví, že člověka, kterého jsem viděla skoro jen periferně, poznám na takovou dálku - když jste prostě jednou Matkou, občas čekujete kočárky ostatních, pár vás nadchne a zapamatujete si je, a pár si v hlavě zkritizujete a zapomenete Mrkající). Takže paní netušila, že ji vidím, když VÝPADUJE. No vážně! Řikám si: to není možný, to jen, že mě viděla, ji přinutilo se hýbat…? Usmívala jsem se na celej les. To byl pocit! Uuáá…úplně mě to hřálo u srdce, kord jako trenéra. Poslala jsem pohyb dál, bez jakéhokoliv slova. Po chvíli mě ale přemohlo pochybování. Říkala jsem si: třeba takhle maká normálně, třeba to měla taky ve svém plánu. Díky osudu, jsme se za dalších cca 20 minut, potkali po 3. Tentokrát šla proti mně. Hned mi problesklo hlavou: dělej, vomrkni co má na sobě, ať se ujistíš, zda to plánovala….. Měla kozačky na podpatku. Ufff…. Bylo ji málo přes 30, oblečená byla velmi elegantně, antisportovně. "Chudák, výpaduje v tědle botech, auu.." O to víc mě pak těšil ten můj pocit, hřejivý, šťastný, přímo blažený. Bylo to jenom díky mě! Mrkající

Co vy? Znáte ten pocit? Mrkající
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 MMT | 10. února 2014 v 12:43 | Reagovat

Pokud se vám to líbí, dejte mi prosím hvězdičku :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Iva-MMT.blog.cz = Manželka/ Matka/ TRENÉRKA
Google blog = iva-fis.blog.spot.cz
Instagram = Iva_Fit (Iva Fis Trainer)